Centrální část a Théra

KOLÉBKA MINOJSKÉ KULTURYKrásných 14 dní mezi 29. květnem a 11. červnem 2001 na Krétě patřilo k dovoleným, na které se nezapomíná. Byli jsme ubytováni pár kilometrů východně od Heráklionu ve středisku Kato Gouves, v hotýlku vzdáleném asi 150 m od moře.Prvních pár dnů jsme věnovali procházkám podél moře,obdivovali jsme místní flóru a domácí zvířenu nebo se kochali pohledy na nedaleký ostrůvek Día .Jeden večer jsme byli svědky i pravé řecké svatby s mnoha hosty konané při západu slunce v místní kapličce.Pokud jsme chtěli být stranou turistického ruchu, stačilo pár km mírného kopečku do nedaleké vesničky Gouves (cca 2 km).Další dny jsme již věnovali poznávání historických a přírodních míst aspoň střední části Kréty, protože nám už v místě pobytu začalo být „těsno“.Zahájili jsme prohlídkou archeologického muzea v rušném hlavním městě Heráklionu s cca 130 tis. obyvateli.Byli jsme plni údivu z množství minojských exponátů vypovídajících o době před 3500 lety. Jednotlivé místnosti muzea jsou rozděleny dle historických epoch a každá je plná nádherně zpracovaných šperků, soch, fresek, keramiky v podobě rhytonů, amfor i jiných unikátů .Po prohlídce muzea nás autobus dopravil jižním směrem do cca 5km vzdáleného Knossu zrekonstruovaného jeho objevitelem sirem Arthurem Evansem. Palác – sídlo Minoa-, který tvořilo asi 1400 místností , byl mezi rokem 2000 a 1450 př.Kr. vládním a kulturním centrem Kréty.Vedro, ačkoliv ještě ne zcela ve svém sezónním rozpuku, s námi po 2 hodinovém výkladu pěkně zamávalo. Chce to dostatek tekutin s sebou. Nejvíce turistů tvořilo frontu ve stinném podloubí před trůnním sálem panovníka,aby nahlédlo dovnitř a pokusilo se alespoň představit si či nassát tehdejší dávnou atmosféru. Zajímavé jsou i jiné části paláce – počínaje tzv. divadlem, přes ohromné prostranství, které sloužilo s největší pravděpodobností k rituálním zápasům či „tanečním kreacím“ s býky až po pozůstatky nejstaršího paláce či různé očistné lázně a panovnické komanty s freskami. Pro celkovou představu je Evansova rekonstrukce určitě cenná, ale daleko více na mě zapůsobily paláce ve Faistu a Malii ponechané ve svém originálnímvzezření. Z paláce jsme odcházeli nejstarší evropskou Královskou cestou.Následující výlet se konal po ose Heraklion – Gortis – Faistos – Matala. Cestou na jih se nám skýtal pohled na nejvyšší horu ostrova Psiloritis (2456 m.n.m.) a na úrodnější část Kréty - nížinu Messara.V jižní části ostrova cestou do 2. největšího minojského paláce Faistos leží pozůstatky hlavního města z římského období - Gortis . Prohlédli jsme si baziliku sv. Tita – patrona ostrova, jehož na Krétu přivedl apoštol Pavel - ze 6. st., malý amfiteátr – Odeon a hlavně zákoník (42 kamenných kvádrů zachycujících asi 17000 písmen) z doby 500 - 450 let př.Kr.Příjezd k Faistu je impozantní vzhledem k jeho terasovitému uspořádání na kopci nad Messarou.Vznikl začátkem 2. tisíciletí př. Kr., byl sídlem krále Radamantha. V roce 1450 př.Kr. jej poničilo zemětřesení. Bylo možno spatřit pozůstatky schodišť z doby 1. i 2. palácového období, panovnické komnaty s alabastrovými podlahami a sloupy, příbytky řemeslníků a naleziště významného unikátu s dodnes nerozluštěným lineárním písmem A – Disku z Faistu - dnes umístěném právě v archeologickém muzeu v Heraklionu.Od Faistu je to již kousek k jižnímu pobřeží Kréty- do prázdninového městečka Matala proslulého v 60. letech setkáváním hippies. Matala působí rozporuplně na straně jedné díky své krásné přírodní scenérii a na straně druhé kvůli množství turistů, kterým je pravidelně zásobovánapři polo nebo celodenních výletech po ostrově a zanechavších po sobě leckdy spoušť. Celkově pro mě osobně má toto místo velké kouzlo. Naobědvali jsme se v místní taverně, kterých je tu mnoho podél pobřeží a vychutnávali si výhled na moře a protilehlé jeskyně se sklaními obydlími již z doby kamenné. Odpoledne jsme se přes horskou vesničku Spili, kde jsem ochutnali jogurt s medem a oříšky (místní specialita), a přes Rethymnon vrátili do Gouves.Nejočekávanější výlet nás čekal další den. Zakoupili jsme lodní lístky na Santorini (Théru).Vyrazili jsme za východu Slunce z Gouves a po nalodění i z Heráklionu na 4 hodinovou plavbu směrem k nevelkému sopečnému ostrovu (73 km2). Cestou jsme minuli nám známý ostrůvek Día a brzy se před námi objevily první nejasné obrysy Santorini. Při vplouvání do široké kaldery člověka ohromí výška tmavých skal s pruhy bílé pemzy a načervenaléhu tuffu (až 360m) tvořených vulkanickými vrstvami, na kterých jsou posazena města Fira a Oia.Vystoupili jsme pod hlavním městem a nahoru se vydali lanovkou.Je možno i na oslu, ale to jsem vzhledem ke svému pokročilému těhotenství neriskovala. Nejvíc nás lákala návštěva minojských vykopávek ve 12 km vzdáleném Akrotiri na jihozápadě ostrova.Tam nás dovezlo taxi a my jsme si asi hodinku vychutnávali procházku po minojském městě ze 16. stol. Př. Kr. odkrytém až v roce 1967 (Spyridon Marinatos). Konečně bylo možné na vlastní oči spatřit tu nádheru (např. často uváděné trojúhelníkové náměstí s patrovými budovami a freskami ), kterou jsme zatím znali jen z obrázků či videonahrávek.Poté jsme místním autobusem dojeli zpět do hlavního města Fira a měli možnost se ještě před zpáteční plavbou projít úzkými křivolakými uličkami, občerstvit se a pokochat pohledy hluboko dolů k moři.Dalším významným minojským palácem, který byl v dosahu našeho dočasného působiště, byl palác v Malii, jenž se mi líbil asi nejvíc. Nejen, že měl atypickou narůžovělou barvu díky místnímu kameni jakožto stavevnímu materiálu, ale zároveň s palácem je tu vykopané a zastřešené i městečko s dílničkami, obchůdky, svatyněmi – prostě na nás dýchl obyčejný život dávných dní. Palác vybudovaný cca 1900 let př. Kr. byl sídlem krále Sarpedona. Umístění centrálního nádvoří, panovnických komnat, svatyní a divadla se velmi podobá oběma již zmíněným palácům.Po prohlídce tohoto impozantního místa jsme fiátkem pokračovali západním směrem až k pohádkovému zálivu Mirabello do městečka Agios Nikolaos s unikátním sladkovodním jezerem Voulisméni a malebným přístavem .Pak pro ukojení naší zvědavosti přišla na řadu náhorní plošina Lassithi ve výšce 800 m.n.m. (10x5 km) kdysi posetá mlýny na čerpání vody,z nichž jich je funkčních už jen málo. Pohled přes celou náhorní plošinu až k prstenci vysokých hor v pozadí (Dikti Oros) je ale nezapomenutelný. Turisty hojně navštěvovanou se stala jeskyně Dikteon Andron, kde byl podle legendy tajně vychováván Zeus.Po zbytek pobytu jsme vstřebávali zážitky z navštívených míst. Kréta disponuje rozmanitostmi všeho druhu a každý si tam může najít to, co hledá. Našich 14 dní bylo na celý ostrov opravdu málo. Ale zase dobrý důvod k příští návštěvě….